Narozena 26.7.2010

Když poprvé uviděla Alberta, rozklepala se. Táááákováááá obluda chlupatáááá….viditelně si pomyslela.

Večer už spolu družně spali na zemi v obýváku. Alex se k ní choval rezervovaně, ovšem nic mu to nebylo platné. Během tří měsíců mu celkem slušně prořídla náprsenka, dokonce tehdy zhubnul, jelikož se na něj Mája zaměřila a vytrvalým samojedím způsobem do něj neustále vrtala a chtěla si hrát. Dělává to dodnes, tuto činnost ovšem zdokonalila a zaměří se na mě, pokud sedím v křesle.  Nejdříve se postaví přede mne a  poštěkává, pak následují silné šťouchy do nohou, když ani to nezabere, obrátí svou pozornost na cokoli v mé blízkosti a usilovně se to snaží přemístit, nejlépe tak, aby to spadlo na zem s pořádným rámusem. Dlouho jsem nechápala, co přesně chce. Jednou mi manžel řekl, ať si přesednu na sedačku. A ejhle, Mája ke mně přišla, lehla si na záda a já jsem ji začala drbat. Od té doby máme každý večer společnou drbací chvilku, po které Mája ukázněně odchází na své místo v chodbě, kde je nejchladněji.

Ač je Mája už dospělá a rozumná psí holka, jedna vášeň ji neopustila. Celkem  často  nacházím venku třeba svoje ponožky. Občas jsou po vyprání ještě použitelné.

maja_stene2    maja_stene

Samojed miluje pohyb, je to tedy plemeno především pro lidi, kteří rádi vymění  své pohodlí za čas, strávený venku se svým čtvernohým kámošem. Samojed je tažný pes, podle toho vypadá naše procházka. Rozhodně Máju nedržíme u nohy, běhá na navíjecím vodítku, respektujeme i to, že ze začátku táhne. Potřebuje si vybít přebytečnou energii . Pustit ji na volno si rozhodně nedovolíme. Jakmile chytne stopu nebo vidí nějaké zvíře, přestává nás vnímat a jen to vodítko jí brání, aby se za ním rozběhla. Někde jsem se dočetla, že samojed má slabý lovecký pud. No, o tom by se dalo diskutovat. Mája je myšilov. Kdyby to šlo, lovila by myši od rána do večera. Naštěstí myši jen zakousne a nežere. Určitě by se ráda proběhla za nějakým větším zvířátkem. Taková sledovačka je velké dobrodružství. Jenže samojed je vytrvalý a dokáže sledovat objekt svého zájmu i několik kilometrů. A to jsou nejen pole a lesy, ale také nebezpečné silnice. Pokud tedy chceme, aby se náš pes pořádně vyvětral, ideální je delší procházka a v zimě, jako alternativa k zápřahu, třeba tah člověka na běžkách. Samojed se také hodí pro sportovní disciplíny jako dogtrekking, dogdancing, agility apod. Samozřejmě, míru zátěže přizpůsobíme ročnímu období. V létě chodíme ven časně z rána a nebo později odpoledne do stínu lesa, nezapomeneme vzít pro psy vodu. Ve velkých vedrech procházky vynecháme a ponecháme psy na zahradě. Tam si lehnou pod ořech a jsou rádi, že jsou rádi.

K další oblíbené zábavě samojeda patří hrabání. V tom jsou tihle chlupáči dokonalí. Pokud mají málo pohybu, dělání děr je z jejich pohledu ta nejúžasnější zábava. Chceme –li předejít škodám v záhoncích, stačí menší místo někde v rohu zahrady, kde máme jemný štěrk a nebo písek. Večer díru hráběmi urovnáme a druhý den je hřiště opět připraveno. Také přetahování samojedi milují. Mája uchopí předmět doličný a postupně ho strká psím kámošům pod nos. Většinou to zabere. Když se náhodou psům nechce, jsem tady přece já. Mája má pořádnou páru, nedá mi velkou práci nechat ji vyhrát. Ať má holka radost.

Ještě se tu zmíním o povaze samojeda. Je milý, naprosto neagresivní ,miluje děti,  je to mírumilovný hlídač a oddaný rodinný pes, přítel do nepohody, zkrátka okouzlující stvoření, vyžadující od nás jediné: lásku a pohyb.

Pravda , samojedi jsou trochu tvrdohlaví, ovšem jen tehdy, když po nich chceme, z jejich pohledu, nějakou hloupost. Mají svou inteligenci, vypěstovanou po staletí v drsných podmínkách severu, kde dostali příkazem čekat a hlídat úlovek svých pánů, než se pro ně a svou kořist pánové vrátí. Odkázáni sami na sebe v divočině se naučili samostatně myslet a jednat, tato úžasná vlastnost jim zůstala dodnes. Jsou velice společenští, samota jim vadí. Šťastní jsou ve smečce a mezi lidmi.